Písemná maturitní zkouška z českého jazyka se blíží a vy ještě chcete komplexně pochopit, o co jde, nebo se ještě na poslední chvíli připravit? Jak se slohová práce píše, jaké jsou její parametry a jednotlivé typy textů, které s sebou tento typ maturitní zkoušky přináší? Uvidíte, že na tom nic není, je potřeba se jen vyvarovat některých přešlapů a zvolit vhodné stylistické prostředky. Pojďme na to!
Jak vypadá slohová práce z češtiny?
Maturitní zkoušku v současnosti připravují samotné školy, tedy vaše předmětová komise navrhne nějaká témata a ředitel školy poté rozhodne, jak bude vypadat finální podoba maturitní zkoušky. Většinou se samozřejmě jedná o kombinaci jednotlivých typů textů. Obecně musí vámi napsaný text splnit minimum 250 slov a musíte také dodržet útvar, jejž si zvolíte. Poté už záleží na obsahu textu a případných chybách. Na vypracování práce budete mít cca 120 minut (ověřte si na stránkách své školy). Dostanete jak záznamový arch pro zápis písemné práce a volné papíry pro náčrtky – a zde už přichází má rada, využijte toho!
Jaká témata mě u slohové práce z ČJ mohou čekat?
Obecně vás v zadáních mohou čekat dva typy textů: takové, které slouží pouze pro inspiraci a vy se od nich můžete odpíchnout a inspirovat se pro své další psaní a potom ty, na něž budete ve svém textu pokračovat. Musíte tak dodržet formu a styl vypravování a plynule navázat na výchozí text. Největší volnost potom nabízí pouze zadání tématu (např. ,,Charakterizujte svou oblíbenou filmovou postavu“). Zadáním může být také citát, který můžete zakomponovat i do své práce.
Jak napsat vypravování?
V úvodu (expozici) uveďte čtenáře do děje, nastiňte vyprávění, zasaďte postavy do časoprostoru. Vykreslete děj příběhu a jeho zápletku (kolizi). Pozor, nepopisujte, co se děje, ale vtáhněte čtenáře do samotného centra dění. Snažte se svou zápletku pomalu rozuzlit, čtenář v této fázi (vyvrcholení neboli krize) pochopí, o čem vlastně celou dobu četl. Nenechte ale děj tak jednoduše skončit, je vhodné využít zvrat (peripetii), mělo by se zde stát něco nečekaného. Rozuzlení (katastrofa) by se mělo objevit v samostatném závěru textu, text by měl být řádně ukončený, neměli byste nechat čtenáře v polovině děje příběhu jen proto, že už máte 250 slov, to nebrání nějaké záhadnosti.
Profi tipy:
- Využívejte přímou řeč. Bavilo by vás číst text, kde nikdo nic neřekne? Jaká by to byla zábava číst celou knihu bez promluvy postav?
- Místo složitých souvětí zkuste čtenáře držet v napětí i tím, že děj či atmosféru vykreslíte také z hlediska jazyka (můžou být využity krátké věty, vykreslení emocí, událost z pohledu hrdiny). S tím souvisí také to, že byste měli dbát na využití časů, neskákat v ději tam a zpět, pokud vyprávím o minulosti, měla bych využít čas. Hrdinova přítomnost může být vykreslena v přítomném čase (ev. plány v budoucím), ale pokud se na to necítíte, jednoduše se soustřeďte na minulý čas, tím nic nezkazíte.
- Nepřekombinovávejte, někdy je méně postav a méně komplikovaný děj více. Dbejte na to, aby se čtenář neztratil v časoprostoru ani v dialozích. Je mnohem větší umění vykreslit vypravování s málem než naopak.
- Vedle vykreslení děje a zvratu dbejte také na rozuzlení a závěr díla. Vyhněte se klišé typu ,,…a pak jsem se probudil.“
- Využívejte rozmanitou slovní zásobu, je vhodné příliš neopakovat stejná slova, stejně tak existuje mnohem více sloves než být a mít. Zvolili jste si umělecký funkční styl, čemuž by váš písemný projev měl také odpovídat, svůj text můžete všelijak stylizovat, pozor si ale dejte na nespisovné výrazy, jelikož se jedná o státní zkoušku, a tedy by bylo vhodné ukázat, jak dobrý váš písemný projev je.
- Pozor také na správné psaní přímé řeči! Kde budou uvozovky a jak bude vypadat uvozovací věta? Zopakujte si pravidla předem. (V češtině píšeme uvozovky dole a nahoře ,,“ a pokud něco uvozujeme, volíme následující formát zápisu: větu Karel řekl, že nebudeme nic dělat můžeme zapsat jako Karel řekl: ,,Nebudeme nic dělat.“ nebo ,,Nebudeme nic dělat,“ řekl Karel.)
- Vymyslete vhodný název své práce – reflektovat by měl vámi napsaný text.
Jak napsat popis či charakteristiku?
Charakteristika a popis jsou v podstatě stejné věci, buď popisujete člověka, nebo místo. Co se v tomto útvaru má objevit, je popis, který postupuje logicky od obecného ke konkrétnímu či naopak a zaměřuje se jak na vnitřní, tak na vnější charakteristiku, jedná se v podstatě o dva úhly pohledu na popisovanou věc.
Vnitřní charakteristikou se rozumí vlastnosti, vztah k dané věci, její chování či pocity, které ve vás vyvolává. Vnější charakteristikou bude potom vizuální stránka, kdy můžete vykreslit vzhled či styl dané věci.
Profi tipy:
- Předem si připravte strukturu. Co zahrnete do vnější a vnitřní charakteristiky a jak budete jednotlivé popisy zpracovávat? Poté promyslete, jak text uvedete a samozřejmě nezapomeňte na kvalitní závěr.
- Využívejte odstavce, nebojte se využít více než čtyři odstavce, hlavní části textu (vnější, vnitřní charakteristika) můžete rozpracovat do více odstavců, poměr by měl však být do jisté míry vyvážený.
- Pokud máte napsat popis, nepište líčení. Jedná se o jiný umělecký směr. Chcete-li ukázat, jak umíte líčit, můžete, ovšem nesmí se jednat o líčení jako takové.
- U popisu si dejte pozor na rozmanitost sloves, rozhodně nevyužívejte jen slovesa být a mít a fráze, které nejsou co do jazykových prostředků bohaté. („V lese je studánka. Je opuštěná.“ můžeme nahradit například variantou: „Na samotě na okraji lesa stojí stará, kamenná studánka, která už roky chátrá, jelikož se o ni nikdo nestará.“)
Jak napsat úvahu?
V úvaze se nad danou věcí zamýšlíme z různých úhlů pohledu. Uvažujeme o daném problému a zakomponováváme více perspektiv, abychom se nad ním zevrubně zamysleli. Například u úvahy nad přínosem AI ve školství se můžeme nad generativní umělou inteligencí můžeme zaměřit z úhlu pohledu studenta, rodiče, prarodičů, široké veřejnosti, učitelů, ředitele a dalších. Je proto vhodné vyhnout se obecným pravdám a jednostranným názorům, a to nejen u politických témat. Jedná se sice o útvar, do nějž vnášíme vlastní postoje, ty bychom si však měli pošetřit na samotný závěr textu.
Profi tipy:
- Strukturujte své myšlenky. V úvodu nastiňte, čím se budete zabývat, na závěr úvodu si můžete položit 1-3 otázky, které se v průběhu textu budete snažit zodpovědět. Je dobré se k nim na závěr vrátit a shrnout myšlenky a nabídnout čtenářům vlastní pohled na věc.
- Nenechte čtenáře, aby se ve vašich úvahách ztratil. K tomu vám dopomohou pečlivě volené odstavce. Pomoci si můžete myšlenkovou mapou či načrtnutím struktury. Doporučuji držet se pravidla 1 argument = 1 odstavec. Pozor na to, aby ale nějaké odstavce nebyly dvojnásobně dlouhé, vaše práce by měla být propracovaná i co se kompozice týče.
- Obecně doporučuji vyhnout se radikálním názorům na cokoli.
- Úvaha je sice o otázkách, doporučuji ale šetřit jimi. Pokud si v textu položíte příliš mnoho otázek – a to například v každém odstavci – jak na ně odpovíte? Celý text bude jen o kladení otázek a odpovídání na ně, což sníží plynulost, strukturovanost a pochopitelnost celého textu. Čtenáři se také rychle přejí.
- Vyhněte se úvodu stylem: ,,Dnes budu psát o AI ve školství.“ Zvolte raději vhodnější alternativu, např.: ,,AI je nedílnou součástí našich životů. Vzhledem k tomu, že jej všichni využíváme, pomalu prosakuje také do školství.“ Uvedení do problému a kontextu je rozhodně cennější a čtenář to jistě ocení.
- Využijte ke svým tvrzením také protiargumenty, práci to rozhodně prospěje!
- Vymyslete vhodný název své práce – reflektovat by měl vámi napsaný text.
Pro učitele:
Jak napsat článek?
Ať už píšete zprávu, reportáž, recenzi či jakýkoli jiný typ článku, nezapomeňte v první řadě na chytlavý titulek, chcete přeci, aby si čtenáři váš článek přečetli. Obecně nedoporučuji jako nadpis uvádět název tématu daný zadáním. Navažte tzv. perexem neboli úvodním odstavcem článku, v němž čtenáře uvedete do problematiky a naznačíte, co má od vámi napsaného textu očekávat.
Pozor, odlišným typem článku je fejeton, který se nachází na pomezí publicistického a uměleckého funkčního stylu. Jedná se o složitější typ textu, který se zabývá aktuálními tématy (většinou jsou obsaženy prvky ironie).
Profi tipy:
- Vymyslete vhodný název své práce – reflektovat by měl vámi napsaný text, měl by však čtenáře zaujmout a donutit jej, aby si koupil dané noviny nebo klikl na webovou stránku s on-line periodikem.
- Vyhněte se formulacím typu ,,dnes se podíváme na slintavku a kulhavku na Slovensku a to, jak zemědělci vybíjejí celé chovy krav„. Četli byste takový text? Co místo toho třeba zvolit formulaci ,,Slintavka a kulhavka ohrožuje chovy na Slovensku, zemědělci vybíjejí celé chovy krav„? Že to zní lépe? Nadpisem takového článku by potom mohlo být například: ,,Zkáza slovenských pastevců“ namísto ,,Slintavka a kulhavka na Slovensku„.
- Napětí čtenáře držte ještě v následujícím odstavci, kterému říkáme perex. Bude chtít čtenář číst dále? Učitel bude muset, ale pokud toto nesplníte, zřejmě vám strhne nějaký bod za dodržení útvaru.
- Ani tady nezapomeňte na úvod, hlavní část a závěr práce.
- Dle typu textu se rozhodněte, jak svůj text budete komponovat:
- Zpráva bude spíše prezentovat, co se kdy stalo a jak daná akce proběhla. Nebude se však jednat o výčet událostí a přesný harmonogram jako spíše o nastínění proběhlé události (např. jak proběhl pražský půlmaraton atd.).
- Reportáž nás zase přivede na místo dění, redaktor do svého textu zapojí přímou řeč jako svědectví nějaké zúčastněné osoby, popíše, co se děje a třeba se bude zaměřovat na aktuální dění (např. ve sportovní reportáži můžeme psát o tom, že někdo skóruje atd.).
- Účelem recenze je zhodnotit nějaké dílo (knihu, film, televizní seriál, divadelní představení). Zde byste neměli opomenout autora či herce, atmosféru daného díla, jak jste si jej užili či komu byste jej doporučili. Z logiky věci nechcete nastínit, jak dílo dopadlo!
- Pokud budete psát například článek ze školního prostředí, nezapomeňte využít názory různých zúčastněných – dětí, učitelů, rodičů, kuchařek…
- Používejte příklady, reálné svědectví, fakta, pište srozumitelně a čtivě. Co čtenáře nezajímá, je nadbytečnost sdělení ani neatraktivní témata.
Pro učitele:
Jak napsat referát?
Pro milovníky odborného funkčního stylu bude tento útvar jako dělaný, pokud vám sedne také tematika, směle do toho. V referátu představíte fakta a informace o dané problematice, v úvodu nastíníte, co je vaším tématem, v závěru shrnete podstatné informace z vašeho textu. Samotný hlavní text bude obsahovat několik odstavců věnujících se jednotlivé argumentaci. Můžete tak psát třeba o sametové revoluci nebo o jídle typickém pro vaši zemi.
Profi tipy:
- Buďte maximálně objektivní, argumentujte. Zdržte se svých názorů, pokud vás k tomu text vyloženě nevybízí. Nepište tedy o tom, že vám svíčková chutná, ale zaměřte se na to, z čeho se vaří, jaké podniky jsou oceněné za její přípravu či kdy tento národní pokrm vznikl.
- Volte odborné jazykové prostředky, váš text je výkladem.
- Buďte maximálně pečliví, strukturovaní, pište spisovně. Součástí odborného stylu je také precizní zpracování. Dejte si tedy pozor na logiku a koherenci a kohezi textu. Návaznost, plynulost a logické uspořádání jsou základ.
- Nemluvte k publiku, věnujte se problematice, stejně tak nemluvte o psaní svého textu, jděte přímo k věci.
Jak napsat dopis?
Tento útvar administrativního funkčního stylu může mít mnoho podob, nicméně základ je stejný. Jedná se o formální útvar (pokud není dáno situačně jinak – př. osobní dopis) a tomu by měl odpovídat také jazyk. Ať už budete psát na úřad, do nějaké firmy nebo budoucímu zaměstnavateli, dbejte na spisovnost, strukturovanost a přehlednost vašeho textu.
Profi tipy:
- Pokud píšete oficiální dopis, budete muset dodržet formální náležitosti textu, a tedy připojit adresy odesílatele a příjemce (1. a 2. místo v hlavičce, případně příjemce v hlavičce a odesílatel pod podpisem), datum a místo, formální oslovení i rozloučení (Děkuji Vám za vyřízení mé žádosti.) a podpis (jménem i případnou funkcí či organizací, pro kterou pracujete).
- Vyhněte se aroganci a podlézavosti, buďte v maximální možné míře objektivní a neutrální.
- Volte vhodné fráze typické pro tento útvar (oslovuji / obracím se na vás ve věci XY), úctu projevujte velkým písmenem (Vy, Váš…).
- Pro tento útvar je typická stručnost a ekonomičnost, nemusíte složitě popisovat, jak vypadá váš produkt ani vyprávět, jak se vám rozbil. Naopak možná ale budete muset přiložit fotografie jako důkaz. (Do přílohy přikládám fotografii rozbitého displeje.)
- Pozor na zápis datumů a adres. Stejně tak pozor na počítání slov v těchto případech (jméno = 1 slovo, adresa = 1 slovo, datum = 1 slovo, název místa = 1 slovo).
- U nevětných pozdravů (S pozdravem) nepíšeme čárku.
Městský úřad Rozmarov
Oddělení kultury
Rozmarná 12
12121 Rozmarov
Rozmarov, 6. 4. 2025
Vážená paní, vážený pane,
obracím se na vás ve věci rušení nočního klidu jako organizátorka festivalu Rozmarné jaro. Dne 25. 3. 2025 jsme obdrželi informaci o rušení nočního klidu…
Děkuji Vám za informace a věřím ve vysvětlení situace. V případě dotazů mě kontaktujte na rozmarna.d@gmail.com.
Do přílohy přikládám zmíněné povolení ke konání koncertů.
S pozdravem
Darja Rozmarná
organizátorka Rozmarného jara
Darja Rozmarná
Rozmarov 1
12121 Rozmarov
Pro učitele:
Jak napsat líčení?
Jedná se o umělecký styl, tedy zde platí jazyková úprava podobná vypravování. Narodíl od charakteristiky (popisu místa) uvedete, jaká na daném místě panuje atmosféra, detailně představíte, jak dané místo vypadá a jak na vás působí, nezapomenete ale zapojit různé vjemy z hlediska chuti, čichu, sluchu, hmatu (Nedaleko rybníka slyším hukot vody. Nohy mě zebou…). Vykreslíte, jak na vás osobně dané místo působí a jak jej vnímáte vy, zahrnete různá přirovnání, metafory a obecně poetický jazyk (Je to, jako by se člověk ztratil uprostřed neznáma…). Ani u tohoto typu textu nazpomeňte na závěr – například vztažený k vaší realitě (a už jsem došel do cíle; tady bydlím…). Podobně jako u charakteristiky můžete postupovat od konkrétního k obecnému, zakomponovat vnitřní i vnější charakteristiku… jen zkrátka nepopisujte, ale malujte slovy.
Čeho se obecně vyvarovat?
Největší chyba může nastat u odklonění se od útvaru, který jste si zvolili. Na to opravdu pozor, jedná se o největší chybu. Pokud nesplníte tuto kategorii, vaše práce u maturitní zkoušky neprojde. Mezi příklady špatné praxe mohou patřit následující situace:
- Záměna vypravování a dějového popisu – pokud píšu vypravování, měly by být obsaženy všechny části. Pomoct si můžete
- Nerespektování výchozího textumůže být také problémem, jelikož potom nedodržíte to, co jste dodržet měli. Například pokud se máte hlásit na dobrovolnickou činnost do Ameriky, nejedete na brigádu nebo pokud navazujete na výchozí text odehrávající se v únoru, nepopisujte Vánoce.
- Dejte si také pozor na záměnu útvaru, který jste zvolili a prvků, které má obsahovat. Pokud se například bude jednat o vypravování s prvky popisu místa, rozhodně nemůžete celou dobu psát popis. Stejně tak auto charakteristika s prvky úvahy nemůže být úvahou bez základních rysů charakteristiky. Úvaha by zase neměla být vypravováním ani dějovým popisem.
Další příčinou neúspěchu potom může být nedodržení stanoveného limitu, jímž je 250 slov. Napište klidně o dost více, ale rozhodně ne méně. Pozor, že pokud vaše práce bude delší, mohou se v ní nasčítat chyby. Rovněž nezapomeňte na formální náležitosti textů (nadpisy, adresy…).
Pokud chcete uspět, plánujte. Vyberte si takový útvar, který vám sedí a nakreslete si k němu časovou osu nebo myšlenkovou mapu (komu vyhovuje osnova, může si poradit samozřejmě i s ní). Je dobré vědět, o čem kdy budete psát a v jaké části textu danou záležitost očekáváte. Můžete si nahrubo také načrtnout, jak bude váš výsledný vypadat, tím se vyhnete příliš dlouhým, přetíženým či naopak krátkým odstavcům, které nekorespondují se zbytkem textu.
Obecné rady na závěr, aneb úprava je také důležitá
Nepodceňte úpravu své práce. Pokud se bude dobře číst, bude také učitel snáze pochopit, co jste chtěli říci. Na psaní samotného textu máte většinou 2 hodiny času, využijte je. Neodevzdejte škrabopis. Pokud učitel něco nepřečte, bude vám strhávat body (toto není výhružka, jedná se o hodnoticí kritéria, nečitelné slovo se hodnotí jako chyba).
V žádném případě nepište tužkou či gumovacím perem (v teple mizí) a nevyužívejte bělítko, znehodnotili byste svou práci. Raději jednoduše přeškrtněte větu, která se vám nelíbí a napište ji znovu. Doporučuji neškrtat zabarvováním, poté práce působí chaoticky. Vynechávejte řádky nebo odsazujte odstavce od okraje 1. řádku odstavce. Předejdete tak nedorozuměním a učiteli jasně ukážete, kde váš odstavec začíná a končí.
Vyhněte se často se vyskytujícím vpiskům a rozhodně nevyužívejte hvězdičky či jiné kódování pro dopsání textu, od toho máte dostatečný čas na přípravu. Někomu vyhovuje napsat celou práci nejdříve na nečisto, dejte si však pozor, abyste stihli časový limit, pokud nestihnete dopsat posledních pár vět po vypršení daného času, není to chyba učitele, který na vás u zkoušky dohlíží! 250 slov není málo, ale zároveň můžete mít svou práci mnohem delší, proto je dobré to nepodcenit. Věnujte energii hrubému náčrtku práce, který dále zpracujete – a třeba budete moci odejít dříve! Postačí vám osnova či myšlenková mapa.
Pokud si nejste jistí zápisem slova, využijte Pravidla českého pravopisu. Pokud jste si nedonesli vlastní, měla by být ve třídě školní. Neostýchtejte se a slova, u nichž si nejste jisti, si zkontrolujte, je to opak ostudy. Jestli stále tápete, využijte jiné slovo.
A rada na závěr: nepište, že o něčem píšete, prostě to napište! Svou analytickou mysl odložte na maturitní zkoušku z jiných předmětů, tady nám jde o kreativitu a vhodné vystihnutí jednotlivých útvarů.
